Posted on

Doufal jsem v dramatický závěr kariéry, ale asi jen pojedu domů

Nejsem v Istanbulu

V božském kině Lucerna viděl film Little Miss Sunshine, který může všem doporučit. Navzdory mnoha náběhům k trapnosti, či "hollywoodským klišé" (v kategorii rodinný film, potažmo independent) je to stále především zábavná komedie. A to je hlavní. Konečně, je to taky jeden z mála přeci jen mainstreamových filmů, mezi jehož hlavními hrdiny najdeme literárního vědce (pravda, jen jako tragikomickou figuru po sebevražedném pokusu (a pochopitelně homosexuála)) Film, jehož hlavní a po vzoru Babičky v podstatě též jedinou postavou bude docent estetiky, který všechny kolem rozseká mačetou své inteligence, rozdupe botama z rozžhavenýho železa svého vzdělání, rozdrtí bagrem svého ostrovtipu, si stejně bude muset natočit sám. .

Podle jednoho tvrzení je klišé takové tvrzení, které neustálým opakováním ztratilo svůj význam. Ale spíš by se přimlouval za takovou definici, která by říkala: klišé je tvrzení, které neustálým opakováním sice neztratilo svůj význam, ale slušnému člověku je trapné ho používat, i když se tak krásně na danou situaci hodí.

Tím chce říct: nebude zde nyní trávit čas popisem komických příhod a vzteků z času před-, in- a po- vánočního, ani před-, in- a po- silvestrovského, ale nemůže se tomu už ani postavit ve stylu: to ne, to taky ne, ale tohle, protože teď to každý opakuje po Čtvrtníčkovi (a jak často! narazil už minimálně na pět permutací, to do společnosti ani té mediální, nechodí moc často).

Jan Jandourek potvrdil svou pověst jednoho z nejvtipnějších autorů. (Tak se podívejte na jeho Blok!)

Protože dnes nebude kritizovat okolní svět, ani si z něho dělat legraci (především z výše zmíněných důvodů), bude konečně zase jednou psát o tom, co je koneckonců nejzajímavjěší na světě: tedy o sobě.

Napadlo ho: kdo je to vlastně ten Malý legrační chlápek Mcenského újezdu na sklonku roku 2006? Tentokrát nebude následovat tradiční, a ne že nevtipný výčet skoroskromných lehce sebeironických poznámek, ani ještě tradičnější, napůl nevážně míněný výčet vlastních ctbstí, ani zdrcující sebekritika, a konečně ani seriózní rozbor, protože na ten seru ze všeho na světě nejvíc (chci přece být jednou rektorem univerzity!)

V zásadě by řekl, že od sebevraždy ho kromě nenapravitelného optimismu a přesvědčení, že nenastal ještě ten správný kairos, odrazuje hlavně lenost: proč se namáhat – ostatně, čas ubíhá dostatečně rychle, a dvacet, třicet let není nijak dlouhá doba: zvláš't, když je se svým životem a se sebou samým spokojen. Bilance teda asi teď nebude, ale zato si nedodpustí jednu omšelou moudrost, protože si myslí, že většina lidí na ni neprávem zapomíná: Tohle je tvůj život, i když si s ním třeba nespokojenej. tak nedělej, že není (tvůj)!

Bernhard ho opět nezklamal: Einzig je malý jeho jeho profesura, o kterou musí neustále usilovat..

Shrnutí: Kdo je .. na sklonku roku… ? Silný, inteligentní, vtipný, mocný. Má se rád a má rád svět.

Všechno, i to nejblbější, je úmyslné, záměrné, a rafinované.

Nic z toho, co jsem vám dosud řekl, není pravda, včetně toho, co vám říkám teď (kolega Umberto).

About oldwaiders

Heimatdichter

One response to “Doufal jsem v dramatický závěr kariéry, ale asi jen pojedu domů

  1. Baldur ⋅

    Já zejména oceňuji, jak moc se nám autor v tomto příspěvku otevřel. Za to mu děkuji. A buďme tolerantní. Buďme, prosím, tolerantní.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s